Ve světě, kde slovo může být umlčeno a gesto zcenzurováno, zbývá jediné – odhalit se úplně. Áhú Darjájíová, mladá íránská akademička, se rozhodla jít proti teokratickému režimu způsobem, který zasáhl samotné jádro jeho ideologie. Když se postavila nahá uprostřed univerzitního kampusu, nešlo jen o protest proti povinnému hidžábu, ale o otevřenou výzvu celému systému. Režim odpověděl násilím, zatčením a pokusem označit ji za duševně nemocnou. Její akt však mezitím proměnil nahotu v nejvýmluvnější formu odporu a stala se symbolem, který už nelze umlčet.
V Íránu, kde je ženské tělo již po dekády bitevním polem mezi státní ideologií a osobní svobodou, se odehrává příběh, jenž otřásá tamní společností. Áhú Darjájíová, doktorandka francouzské literatury na Teheránské univerzitě Ázád, dlouhodobě používá svůj vlastní obraz jako nástroj vzdoru proti teokratickým dogmatům.
Její protesty nejsou jen nahodilými akty rebelie, nýbrž promyšlenou a soustavnou performancí, která odhaluje hlubší společenskou trhlinu. V zemi, kde je ženské tělo pod neustálou kontrolou státního aparátu, se nahota stává radikálním vyjádřením odporu.
Při zatčení dívce surově rozbili hlavu
Když 2. listopadu prošla univerzitním kampusem pouze ve spodním prádle, nešlo o spontánní čin, ale o další vědomý krok v dlouhodobé konfrontaci s režimem. Její protest neskončil jen na univerzitní půdě. O několik dní později vyšla zcela nahá do teheránských ulic a v jeden moment se dokonce vyšplhala na policejní auto, čímž přímo vyzvala bezpečnostní složky k zásahu. To, co se stalo poté, se jen těžko popisuje slovy.
Očití svědci hovoří o surovém zacházení, které dlouho neviděli. Složky, které mají chránit, dívku zbily a způsobily jí krvácivé poranění hlavy. Nakonec ji zatkli. Zastání se samozřejmě nedočkala ani na vládní úrovni.
Odvážný politický protest označili za duševní chorobu
Režim reagoval dle osvědčeného scénáře: státní média okamžitě přispěchala s tvrzením, že studentka trpí psychickými problémy a byla převezena do psychiatrické léčebny. Tento narativ se v Íránu často využívá k diskreditaci disidentů – opozice proti státní moci je přetvářena do rámce psychické poruchy, aby byl její význam uměle potlačen.
Lidskoprávní organizace i feministické hnutí však poukazují na jinou realitu. Podle nich nejde o duševní poruchu, nýbrž o promyšlený a odvážný politický protest proti útlaku, který v Íránu od smrti Mahsy Amíní v roce 2022 nabírá na intenzitě. Darjájíová tak navazuje na tradici ženských emancipačních hnutí, která se v dějinách často uchylovala k symbolickým gestům včetně narušování norem oblékání.
Vznikla léčebna pro ženy, které odhodily hidžáb
Režim ovšem nechce přiznat, že by se mohlo jednat o formu organizovaného odporu, a proto zavádí nové nástroje represe. Nedávno vzniklá „léčebna pro ženy, které si sundávají hidžáb“ je dalším důkazem snahy patologizovat neposlušnost. Stát tímto krokem usiluje o to, aby vzdor nebyl vnímán jako legitimní akt odporu, ale jako projev psychické poruchy, která vyžaduje odbornou intervenci.
Nakolik jsou léčebné postupy zaměnitelné terorem a násilím, lze jen odhadovat. Jedno je ale jasné, "provinilé" ženy se jim daří infiltrovat. Po propuštění z léčebny se Áhú Darjájíová stáhla z veřejného života a od té doby nejsou dostupné žádné veřejné informace o jejím současném stavu či aktivitách. Je možné, že se nachází pod dohledem úřadů nebo se rozhodla prozatím neúčastnit veřejných protestů. Situace v Íránu zůstává napjatá a informace o osudech jednotlivých aktivistů jsou často omezené.
Zdroj: Autorský tex X.com/ZehraCelenk/jeromegodefroy/IranIntl_En, IDnes, Novinky