Zdravý pes má svůj charakteristický odér, ale pokud se jeho aroma stává dominantním rysem domácnosti, obvykle nejde o běžný projev psího života, nýbrž signál špatné péče, stravy nebo skrytého zdravotního problému. A v tom je zakopaný pes – doslova i obrazně. Ve většině případů je totiž odpovědnost na straně majitele, který možná ani netuší, že podceňuje některý z klíčových faktorů ovlivňujících psí pachovou stopu.
Nejčastější příčinou, proč pes vydává nepříjemný zápach, je narušená produkce kožního mazu, odborně nazývaná seborea. Tento stav může být primární, tedy geneticky daný, jak je tomu například u kokršpanělů nebo basset houndů, nebo sekundární, kdy je způsoben alergiemi, hormonální nerovnováhou či nutričními deficity.
Přebytek kožního mazu vytváří ideální prostředí pro přemnožení kvasinek Malassezia pachydermatis, což vede k zatuchlému, kvasinkovému zápachu, často doprovázenému mastnou srstí a svědivostí. V takovém případě nestačí psa vykoupat, problém je třeba řešit od základů – optimalizací stravy, dermatologickou péčí a případně veterinárním vyšetřením, které odhalí skryté příčiny kožních obtíží.
🐩Strava: Co pes jí, tím páchne
Strava hraje v celém procesu zásadní roli. Kvalita a složení potravy přímo ovlivňují metabolismus psa a tím i jeho tělesný pach. Krmiva plná rostlinných proteinů, konzervantů a levných přísad vedou k nerovnováze střevní mikroflóry, která se může projevit nejen zhoršenou kvalitou srsti, ale i zvýšenou produkcí těkavých zapáchajících sloučenin.
Například nadbytek nekvalitních živočišných bílkovin může vést k sírovitému zápachu, zatímco diety s vysokým podílem tuků a nízkým množstvím sacharidů mohou u některých psů způsobit ketotický zápach podobný acetonu. Ideální výživový režim by měl zahrnovat kvalitní živočišné proteiny, vyvážený poměr omega-3 a omega-6 mastných kyselin a přirozené zdroje vlákniny, které podporují zdravou střevní mikroflóru. Přechod na vysoce kvalitní krmiva, syrovou stravu BARF nebo vyváženou domácí kuchyni může vést k dramatickému zlepšení nejen zdravotního stavu psa, ale i eliminaci nepříjemných pachů.
🐩Mytí: Když moc škodí stejně jako málo
Dalším významným faktorem je hygiena. Častou chybou majitelů je buď nadměrné, nebo naopak nedostatečné mytí psa. Příliš časté koupání s agresivními šampony může narušit přirozenou ochrannou vrstvu kůže a paradoxně vést k jejímu přesušení a zvýšené tvorbě mazu, což celý problém jen zhoršuje. Naopak dlouhodobé zanedbávání koupání vede k nahromadění nečistot a přemnožení mikroorganismů, které způsobují typický žluklý zápach. Optimální frekvence koupání je jednou za čtyři až šest týdnů, přičemž je zásadní používat kvalitní veterinární šampony přizpůsobené typu srsti a pokožky psa. Pokud se pes i přes pravidelné mytí rychle vrací ke svému nepříjemnému odéru, je pravděpodobné, že problém nespočívá v povrchové hygieně, ale v hlubších kožních nebo metabolických příčinách.
🐩Problémy: Uši, zuby, anální žlázky
Kromě srsti a kůže existují i méně zjevné zdroje zápachu, které majitelé často přehlížejí. Zanesené uši jsou jedním z hlavních viníků, zejména u plemen s dlouhýma, převislýma ušima, kde je omezená ventilace a zvýšená produkce mazu. Kvasinková infekce v uchu se projevuje charakteristickým zatuchlým, nasládlým zápachem a nadměrným škrábáním nebo třepáním hlavou. Pokud je zápach silně hnilobný a doprovázen hnisavým výtokem, může se jednat o bakteriální infekci způsobenou Pseudomonas aeruginosa, což vyžaduje okamžitou veterinární intervenci.
Dalším zdrojem, který bývá často podceňován, je dutina ústní. Psí dech by neměl připomínat rozkládající se maso, ale realita je taková, že až osmdesát procent psů starších tří let trpí zánětem dásní nebo přítomností zubního kamene, který je ideálním prostředím pro anaerobní bakterie produkující sírové sloučeniny. Pravidelná dentální hygiena, ať už formou kartáčování zubů, speciálních dentálních pamlsků nebo ultrazvukového čištění u veterináře, je klíčovým preventivním opatřením.
Možná nejméně populárním, ale zároveň extrémně zapáchajícím problémem jsou ucpané anální žlázky. Pokud pes vydává silný, štiplavý zápach připomínající hnijící ryby, je téměř jisté, že jeho žlázky jsou přeplněné a je třeba je manuálně vyprázdnit. Někteří psi si s tímto procesem poradí sami, jiní potřebují asistenci – ať už od majitele, nebo od veterináře. Častá retence análních žlázek může vést k jejich infekci a abscesaci, což už je stav vyžadující veterinární ošetření.
🐩Nemoc: Naučte se rozpoznat její signály
V některých případech může být pach psa indikátorem hlubších zdravotních problémů. Hormonální poruchy, jako je hypotyreóza nebo Cushingův syndrom, mohou vést ke změnám v produkci kožního mazu a sekundárním infekcím, které způsobují chronický zápach. Selhání jater nebo ledvin se může projevit změnou pachu dechu a kůže, přičemž u pokročilých případů je typický zápach po čpavku nebo acetonu. Pokud tedy pes začne náhle a intenzivně zapáchat, a to bez zjevné příčiny, je nutné zvážit komplexní veterinární vyšetření včetně hormonálního panelu a biochemie krve.
Zdroj: Autorský text, Vibrac, Neposlušné tlapky, Purina, Bellfor, X.com/CatsandDogsmem/Thefrenchiegang