Slunce není pevný objekt jako Země, ale obří koule žhavého plazmatu, kde se magnetické siločáry neustále pohybují a mění. Právě tato dynamika způsobuje, že jeho magnetické pole není stabilní a v pravidelných cyklech prochází dramatickými změnami.
Přepólování začíná postupným slábnutím magnetického pole, které se v určitém bodě zcela zhroutí a přestaví do opačné konfigurace. V tomto období je pole nejchaotičtější a vznikají silné sluneční bouře, které mohou mít významný dopad na Zemi. Součástí tohoto procesu je i nárůst slunečních skvrn, erupcí a výtrysků koronární hmoty...
Den D se blíží...
Podle nejnovějších výzkumů se nyní nacházíme v 25. slunečním cyklu, který začal kolem roku 2019. Sluneční maximum, kdy magnetické pole dosáhne svého vrcholu a dojde k přepólování, se očekává v letech 2024–2025. To znamená, že v následujících měsících lze očekávat nejen větší počet slunečních erupcí, ale také zesílení slunečního větru, častější výskyt polárních září a potenciální geomagnetické bouře. Ačkoli Slunce přepólování zvládne bez problémů, pro Zemi mohou být některé jeho projevy znatelné, zejména ve spojení s moderními technologiemi.
Může být přepólování nebezpečné?
Vliv přepólování na naši planetu se projevuje především v geomagnetických poruchách. Když výtrysk koronární hmoty zasáhne magnetosféru Země, může dojít k silným geomagnetickým bouřím, které ovlivňují satelitní komunikaci, GPS navigaci a elektrické sítě. V minulosti byly zaznamenány situace, kdy silná sluneční bouře způsobila výpadky elektrické energie, jako například v roce 1989, kdy geomagnetická bouře vyřadila rozvodnou síť v kanadské provincii Quebec.
Astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici čelí během slunečního maxima zvýšené radiaci a letecké společnosti musí upravovat trasy letadel, aby minimalizovaly dopady slunečního záření na palubní elektroniku a posádky.
Sluneční přepólování však přináší i efekty, které jsou viditelné pouhým okem. Jedním z nejkrásnějších důsledků jsou polární záře, které se v době silné sluneční aktivity mohou objevit i v místech, kde se běžně nevyskytují. Silné geomagnetické bouře mohou způsobit, že se aurora borealis nebo aurora australis rozzáří na obloze i v nižších zeměpisných šířkách, než je běžné. Tato světelná show je pro pozorovatele fascinující podívanou, ale pro vědce a inženýry znamená jasný signál, že Slunce právě prochází bouřlivým obdobím.
Kdo přepólování Slunce objevil?
Přepólování magnetického pole Slunce bylo poprvé zkoumáno již v 17. století, kdy Galileo Galilei jako první systematicky pozoroval sluneční skvrny a zaznamenal jejich nepravidelné rozložení. Ve 20. století pak americký astronom George Ellery Hale objevil, že sluneční skvrny souvisejí s magnetickým polem a že se jeho polarita v průběhu času mění. Díky moderním observatořím, jako je Solar Dynamics Observatory (SDO) nebo Parker Solar Probe, dnes vědci dokážou sledovat změny v magnetickém poli Slunce v reálném čase a předvídat, kdy dojde k přepólování.
Zdroj: Autorský text, Space, TN.cz, NASA, Twitter/SunWeatherMan