„Tady bacha, ať nešlápneš do těch střepů,“ upozorňuje mě kolega, když se proplétáme mezi rozsypaným sklem a zbytky omítky. Jsme v opuštěném objektu, který na mapách stále nese označení „záložní vojenská nemocnice“, ale nikdy jí ve skutečnosti nebyl. Nikdy sem nepřijeli pacienti, nikdy tu nepracovali lékaři. Jediné, co tu teď leží na zemi, jsou hromady suti a poházené dokumenty, jejichž písmo se rozmáčí pokaždé, když dovnitř zatéká déšť.
Urban exploration, zkráceně urbex, je fenomén, který osciluje mezi dobrodružstvím, historií a ilegalitou. Nadšenci se vydávají do opuštěných budov, továren, bunkrů či nemocnic, aby zdokumentovali místa, jež kdysi žila, ale dnes jsou už jen tichými svědky minulosti. Zpravidla se přitom drží nepsaného kodexu „nebrat, neničit, jen objevovat“, i když realita je leckdy jiná.
„Tohle místo bylo kdysi skoro neporušené,“ říká nám jeden z místních urbexerů Jonáš. „Dneska? Vidíte sami. Zničená okna, posprejované stěny. Ne vždycky se sem chodí jen dívat.“
Tajná nemocnice, která nikdy nesloužila
Přestože areál působí nenápadně, jeho rozloha je impozantní. „Kdybys mi neřekl, že je to nemocnice, řekl bych, že tu dřív stála nějaká fabrika,“ poznamenává někdo z naší skupiny. Na první pohled skutečně působí jako průmyslová hala, ale pak si všimnete těch detailů – kachličkovaných stěn, šachet pro výtahy, dlouhých, sterilně působících chodeb.
Z jednoho pokoje se otevřenými dveřmi line ozvěna našich kroků. Když se podíváme dovnitř, vidíme rozbité umyvadlo, potrhané linoleum a na zemi ležící zbytky kabeláže. Míjíme operační sály, které kdysi měly být špičkově vybavené, ale dnes připomínají jen kulisy k hororovému filmu. „Představ si, že tu nikdy neležel jediný pacient,“ říká náš průvodce Jonáš.
Krizový moment? Márnice!
V nejnižším patře budovy objevujeme místo, které nám přeběhne mráz po zádech. Márnice. Nsše kolegyně Katka zvažuje, zda chce pokračovat v prozkoumávání dál. Nakonec musí. Bojí se totiž sama vrátit.
Mráz po zádech jde všem z nás. Naše telefony ztrácejí čárky. Je to opravdu strašidelné. Bílé kachličky jsou pokryté vrstvou prachu, dveře od chladicích boxů zůstaly pootevřené, uklidňuje nás jen fakt, že v nich nikdy nic nebylo. Tohle místo bylo vybudováno jako součást nemocniční infrastruktury, ale nikdy nebylo potřeba. Člověk by si myslel, že tím pádem nebude tak děsivé, ale opak je pravdou.
Co když je tu ještě někdo?
Přes svůj zchátralý stav nemocnice stále láká návštěvníky. „Každý, kdo dělá urbex, tu byl alespoň jednou,“ řká Jonáš, sám je na místě už po několikáté. I přesto sem ale vchází se zvláštním respektem. „Místo má atmosféru, kterou jinde nenajdeš. A taky tu máš pořád pocit, že tě někdo sleduje.“
Ne každému je trend urbexu po chuti. Sám starosta Jílového Pavel Pešek přiznává, že areál se stal problémem. „Chodí tam děti, zkoušejí si odvahu, občas tam musíme posílat městskou policii. Objekt měl jít původně k zemi a na jeho místě měly vyrůst rodinné domy, ale teď majitel zvažuje i rekonstrukci,“ uvedl pro Reflex.
Magazín referoval i o vlastníkovi objektu, kterým je firma Docotia. Ti už dokonce připravili architektonickou studii a plánují přeměnu objektu. „Nechceme, aby se z toho stal jen další chátrající dům na odstřel,“ vyjádřil se Jiří Mallát, zástupce společnosti. „Část objektu zbouráme, zbytek opravíme. Práce potrvají minimálně dva roky.“
Pospěšte si! Než bude pozdě
Naposledy stoupáme po rezavém schodišti až na střechu. Tady, nad celým areálem, máme dokonalý výhled na okolní lesy i nemocnici pod námi. Pak si uvědomíte, že jsme možná jedněmi z posledních návštěvníků.
Areál, který byl kdysi symbolem připravenosti na katastrofu, dnes sám připomíná katastrofu. Zdi, které měly chránit nemocné, dnes chrání jen vzpomínky na něco, co nikdy nezačalo. Možná už za pár let budou tyhle chodby vyplněné nábytkem nových bytů, možná budou na jejich místě jen srovnané hromady sutě.
Než odejdeme, podíváme se ještě jednou na rozbitá okna a prach, který se v odpoledním světle líně vznáší ve vzduchu. Tohle místo se brzy změní. Ale dnes, právě teď, tu ještě stojí. A my jsme jeho součástí.
Zdroj: Autorský text, Youtube/Draon/Prozkoumáno