Vodíkové články. Dvě slova, která označují technologii, jež by mohla zásadně změnit podobu dopravy. Namísto emisí skleníkových plynů vzniká pouze voda, což z nich činí lákavé řešení pro osobní i nákladní dopravu, vlaky a potenciálně i letectví. Jak však tato inovace funguje a proč je považována za klíčový krok k udržitelnější budoucnosti dopravy?
Vodíkové články nemají s tradičními spalovacími motory nic společného. Tady se nehraje na písty a klikové hřídele, ale na chemii. Vodík vstupuje do systému a na anodě článku se molekuly vodíku (H₂) rozloží na protony (H⁺) a elektrony (e⁻). Elektrony pak obíhají vnějším obvodem, čímž vzniká elektrický proud, který pohání elektromotor. Mezitím protony projdou speciální membránou na katodu, kde se spojí s kyslíkem (O₂) z okolního vzduchu, a voilà – výsledkem je elektřina a vodní pára.
Žádné CO₂, žádné saze. Jen čistá energie, která pohání kola vpřed. A když už mluvíme o efektivitě, vodíkové články dosahují až 60% účinnosti. To je docela slušné skóre na technologii, která na první pohled působí jako zázrak z učebnic chemie.
Inovace v rukou automobilových gigantů
Japonská Toyota se do vodíku zakousla už před lety. Jejich Mirai, první masově vyráběné auto na palivové články, se už dnes běžně prohání po silnicích. S výkonem 182 koní a dojezdem přes 600 kilometrů na jedno natankování je to elegantní odpověď na otázku, zda může být ekologie i praktická.
Hyundai na to šel trochu jinak. Jeho Nexo, SUV na palivové články, nabízí podobný dojezd, ale přidává i prostorný interiér a praktičnost. A pak je tu Honda Clarity Fuel Cell, která ukazuje, že i luxusní auto může být bezemisní.
Ale nezůstáváme jen u osobních aut. Vodíkové články míří do těžké váhy. Hyundai Xcient Fuel Cell už jezdí po evropských silnicích jako nákladní vůz na vodík, který tankuje během pár minut a zvládne na jedno natankování stovky kilometrů. A Nikola Motors pracuje na ještě větších vodíkových kamionech, které by mohly konkurovat bateriovým obřím, jako je Tesla Semi.
Ve víru velkých výzev
I vodíkové články čelí řadě výzev. Tou největší je prozatím infrastruktura – čerpací stanice na vodík zatím nemají pokrytí. Sousední Němci nebo Japonci sice se do rozvoje sítě čerpacích stanic pustili s nadšením, ale jinde to zatím vázne. A pak je tu výroba vodíku. Ten „zelený“ – vyrobený z obnovitelných zdrojů – je ekologicky dokonalý, ale stále drahý. Levnější „šedý“ vodík se zase vyrábí z fosilních paliv, což ekologický přínos poněkud zmenšuje.
Vodíkové články používají také drahé materiály, jako je platina, což přirozeně zvedá cenu. Ale i tady už vývojáři hledají cesty, jak náklady eliminovat a technologii zpřístupnit.
Vodíkové články a bateriové elektromobily se tváří jako soupeři, ale ve skutečnosti by mohli hrát každý svou roli. Baterie jsou skvělé pro město a kratší vzdálenosti. Ale co dálkové trasy, kamiony, vlaky nebo třeba letadla? Tam vodík exceluje. Rychlé tankování, dlouhý dojezd a schopnost fungovat i při vysokém zatížení dávají palivovým článkům jasnou výhodu.
Pro automobilový průmysl to znamená výzvu – a pro nás všechny naději, že budoucnost může být nejen udržitelná, ale i vzrušující. Vodíková revoluce už začala. A tahle tichá síla může být tou největší změnou, jakou jsme na silnicích zažili.
Zdroj: Autorský Text/ Toyota, Honda, Hunday, Tesla